Jsem snad díky toho vizionář ?

      Již jako velmi malý Kubíček, budulínek, výlupek, jsem vystupoval z řady. Kdykoliv byla, byť jen malá možnost, okamžitá otočka a hned Kubíček táhnul proti proudu. Ten pocit, být černá ovečka v obřím stádu bílých oveček. Dříve to tak úplně nebylo, ale teď už si v tom libuju a na rovinu, je to fajnový pocit. O tom, ale dnešní povídání není milé děti.

      Nejspíš to byla kombinace několika faktorů, díky kterým to všechno začalo. Jedním z nich a asi zcela zásadním, bylo mé nevyzpytatelné chování, náhlé záchvaty šílených nápadů, pro některé lidi v mém okolí a taky okolnosti na přelomu roku 2019/2020 mne dovedly k tomu, že se pomalu začala zhmotňovat má vize. Jsem snad kvůli toho vizionář?

      Základka byl hustej, dost hustej level téhle hry. Když si to tam v první třídě našmarujete jako největší pán a umíte číst a psát, nechtěl jsem tomu uvěřit, jak to učitelky začne srát. Nechápou, že těch prvních pár tříd bylo možná lepší přeskočit a začít zrovna od 3. třídy. No nějak jsem to tam doklepal a jelo se dál. Podobné srance učňák a světe div se. Systém mne vyplivnul. A už to jelo. "Dělej vole a makej. Až zčernáš." Bohužel škola mi toho moc nedala, ostatně já ji taky moc ne. Pak teprve začala ta správná škola života. Naučil jsem se co jsem potřeboval, když jsem to potřeboval a normálně jsem celkem dost spoko člověk, který stále odbočuje od tématu.

     No, už od mala mne bavilo psát, protože jsem to uměl. Různé povídky, příběhy a úvahy. V určitých fázích života, šel sešit a pero do šuplíku, ale po čase se opět otevřel a už se to zase sypalo do notýsku. Tak to jede celou dobu. Potom se dostavilo kouzlo fotografie. Totálně mne to pohltilo. Nedlouho potom, kdy začaly první pokusy s "chytrými telefony" kde byl integrován FOŤÁK!!! Panečku, to byla tenkrát věc. Někteří by se tomu pěkně divili. Lidi se totiž umí báječně divit. To bylo tenkrát, v televizi jelo Eso, v hospodách se ještě mohlo kouřit a roušky jsme znali jen od doktorů z nemocnice na kraji města. To Vám povím. To byla doba.

       Foto a text, jsou pro mne koníčky, ve kterých člověk zanechá část sebe a vždy když jsem pak koumal ty svoje tvory, výtvory, bylo mi líto, že to nemůžu ukázat světu, jaké to mám hezky k světu. Potom jednoho dne, přišel pan internet i do naší vesnice. Nebyl ani střídavý, ani elektrický, ale byl tady a já objevil ten vééééélký onlajn svět. Začal jsem brouzdat po vlnách internetu a všemožných stránkách. Jasně i porno jsem viděl, ale moc mne to nebaví. Většinou přijde opravář, místo aby tu pračku začal opravovat, tak o ní ohne tu paní, co ho zavolala a když už to vydržíte až do konce, nikdy jí neopraví. Prostě plytký příběh, většinou bez pointy. A já rád věci, kde někdo zanechal kousek sebe. Sice v okolí pračky toho může být celkem dost, ale není to zrovna to pravé ořechové o čem tady tlachám.

       Časem se mi stala taková věc. Fejsbůk se mi začal pozdávat jako celkem dost malinký rybníček, protože stále to nebylo přesně podle mých představ. No joooo, ty mé představy, to jsou teda věci. Někteří z Vás, kteří mne znají osobně, by mohli vyprávět. Proto jsem se se tedy rozhodl pídit po tom něčem, co mi neustále chybělo. To něco, byl vlastní web. Místo, kde ty své představy zhmotním. V té největší okázalosti. Tak, jak to umím jen já.

       14.9. 2020, světe div se. Právě toho dne přišel. Šílený nápad. Přesně ten, co rozpoutal tuhle divokou mašinérii. Kubíček si založil vlastní web. Dny plynuly jako voda a za chvíli to bude rok, co je webem web. Do dnešního dne, se Vás odvážilo nahlédnout do mého království, celkem 880 kusů. Dohromady jste dokázali všemožně udělat 8274x klikanců myší, nebo prstem a asi stovečka z Vás, se pravidelně vrací. Za to všechno bych Vám, chtěl upřímně poděkovat. Je to od Vás milé a hlavně je to pro mne jeden z motorů pro to abych v tom pokračoval.

       A Pokračování začíná právě dnes. Teda mělo...                                                  Původně měl tento příspěvek vyjít 1.6. a ruku v ruce s ním, měl být vypuštěn do světa i další z mých bláznivých nápadů. Rozhodl jsem se, že založím si e-shop. Ano e-shop. Bohužel trochu se zamotalo pár věcí, které spuštění pozdržely. Ale nebojte se, během pár dní rozjedeme testovací provoz a budeme ladit a ladit, až se mi z toho bude chtít kadit. Prozatím to bude trochu na punk, protože musím dořešit pár administrativních věcí, nejsou na stopéro kompletní stránky šopíku a ještě nějaké drobnůstky. Jako první budou v nabídce moje a Perňovy fotobrazy. Kdo neznáte Perňu, mrkněte na jeho web https://lukaspernicky.com/

        O pár řádků výše jsem psal o tom, jak moc mám rád věci, které jsou nějakým způsobem originální a jedinečné. Přesně to je celá myšlenka eshopu. Protože je na to informační embargo, mohu Vám prozatím sdělit jen pár informací k obrazům. Po vzoru jedinečnosti, tohle nebude Ikea. Ta nám sere 1000 stejných věcí. U mne budete mít jistotu podloženou certifikátem jedinečnosti, že Váš obraz je jediný svého druhu. Žádný nebude vyrobený 2x, natož 3x. Další věci, které se postupem času objeví, to nebudou mít jinak. Všechno bude mít svůj punc jedinečnosti. Tak jako já.

        Tento krok je pro mne velká neznámá, ale jak všichni víme, kdo se bojí, nesmí do lesa. Já se sice bojím, ale do lesa chodím a nejraději v noci. Směle nesměle tedy pokračuji se svým plánem, být svým vlastním pánem.

        S tímto příspěvkem se taky startuje nová úvodní stránka, která vyšle kolemjdoucí poutníky na scestí mého webu. https://www.khubick.cz/khubick-world/ A pro ty z Vás, kteří se registrujete, čeká malé překvapení 😊

Tak zatím páááááčko shledáčko,                                                                                                                                                     koupím si staré ojeté Fáčko.

                                               #KhubicKcz